Slovensko - 22.7. - 30.7.06

Sobota - den první

Už od začátku července jsou tropická vedra, poslední týden, tedy termín motodovolené, dopadl úplně stejně. Původní start byl na sobotu ráno, někteří odložili start na neděli, někteří jsou již od pátku v Rakousku. Nakonec startuju společně s Jakubem v sobotu večer, sraz u benzínky ve Ždáru nad Sázavou. Nakonec jsme se potkali náhodou při průjezdu městem, tím líp. Dnešní cíl překládáme ze Zlatých písků na Nové Mlýny, stejně ostatní dorazí až zítra, není kam spěchat. V kempu Merkur se snažíme ušetřit pár korun tím, že spíme pod širákem a tudíž objednáváme "bez stanu". Pečlivě studuju na lístečku od pokladny, proč platíme víc než jsem původně spočítal. Zaplatili jsme totiž položku "bez stanu" za 25Kč. Malý stan stál 30, takže jsem ušetřili každej 2,50Kč, paráda. Nejradši bych je označil za čůráky, ale nebudu sprostej. Ještě se stíháme vykoupat, voda je jak kafe (bez cukru a mléka).

Neděle - den druhý

Ráno, akorát lezu ze spacáku, kolem nás prochází kdosi z vedlejšího karavanu a zdraví "Dobré ráno". Jakub vetuje "Ahoj" a já, protože jsem ještě rozespalej, tak po vzoru Jakuba taky "Ahoj". No, asi 40tiletá paní docela koukala, ještě že hned odjíždíme.

Jakub: "Vždyť jsme se s ní včera večer bavili..., nebo ne?"

Na Zlatých pískách jsme coby dup, akorát se ještě projíždíme po dálnici na Sluneční jezera - no, holt špatný nájezd na dálnici. Postupně přijíždějí ostatní, někteří dokonce autem, a sestavu završuje Radek někdy kolem 22h.

Vašek: "Cikán si nemůže nic myslet"

Jirka: "Holku půjčím, motorku ne!"

Jakub: "Radek má slušně našlápnuto, Jirka se snaží, ale nic"

anonym: "Prdelka pěkná, ale to tam nepiš"

Jirka: "Ta druhá zdrhla, jak jsem ji ukázal fotky jejich koz"

Pondělí - den třetí

Svítá velmi brzo - tomu se snad ani nedá říkat ještě ráno, ale koukám, že kolem stanů pochoduje Radek. Někdy v noci Radkovi ukradli batoh s foťákem, peněženkou, doklady. Všechno pryč, čůráci. Od místních cajtů si nechal vystavit potvrzeni o odcizeni dokladů, dá si pár hodin spánku a vrací se domů. Po pár hodinách se mu ale nálada zlepšila a bude prý s náma pokračovat dál. Paráda, přece jenom by byla škoda ještě zahodit celou dovolenou, navíc když mu peníze můžeme půjčit. Balíme věci a jedem směr Lučenec, před kterým je kemp s termály Dolná Strehová. Cestou pár problému s elektrikou u panelky, ale jinak vše podle plánu. Kvůli komplikacím na recepci, kde nám nechtějí uvěřit důvod naší dovolené (viz. foto), si nestíháme postavit stany ještě před tím, než začalo pršet - naštěstí jen malá přeháňka. Odpoledne se Radek rozhoduje, že udělá malou GO svého stroje a to včetně vypálení výfuků, na což ostatní kempaři koukali dosti s nedůvěrou. Přitom objevujeme chybějící matku na ose předního kola.

Mikys: "Mně se to zdálo takový nestabilní, když jsem přidal nebo brzdil"

Oběd máme v místní restauraci, nicméně interiér vypadá jak ve školní jídelně a porce tomu plně odpovídají (cena již nikoliv).

Jirka: "Co oči nevidí, na to sere pes"

Úterý - den čtvrtý

Zůstáváme v kempu na noc až do zítřka, což velmi těší Jirku, kterého ježdění na motorce už pěkně sere. Dopoledne si akorát děláme výlet do nedalekého Lučence na kafe a nákup. Asi na pátý pokus se nám daří najít hlavní náměstí v komunistickém stylu, kde je jen vybetonovaná plocha a jeden stánek s občerstvením. No, trochu zklamání, ale vynahrazuje to ochotná obsluha.

Po návratu následuje koupání v termálech a motokáry. Motokárám dáváme co proto, takže paní lituje, že nám to vůbec půjčila. Na večer zajistil David s Janou parádní grilování. Všechno naložili, připravili, ugrilovali, takže zbytek už pomáhal pouze konzumovat. Po masu následovala ještě klobása, takže jsme byli pak vůbec rádi, že se nám podařilo se odvalit do hospody.

Středa - den pátý

Dneska bude kultura. Po nahlédnutí do mapy a kulturního pomocníka volíme jako mezicíl dnešního přesunu aragonitovou jeskyni. Jsou prý jen 3 na světě (jestli si to dobře pamatuju), tak jsme zvědaví na ten zázrak. Paní u pokladny je trochu nevrlá z toho, jak Michal půjčuje všem ostatním studentské průkazky, nakonec někteří opravdu museli zaplatit plné vstupné – to je smůla! Zázrak se koná hned při vlezu k jeskyni kde je již příjemných 10°C. Fotíme průvodkyně, které hned oponují, že se v jeskyni bez povolení fotit nesmí.

„Tady ještě jeskyně není, ta začíná až za těmi vraty, takže tady ještě fotit můžem“ - vysvětlujeme nahlas celé skupině vč. průvodkyň a fotíme dál

Během prohlídky si průvodkyně ještě stihla naběhnout tím, že řekla: „Přistupte blíž“, což jsme vzali doslova. Blíž už přistoupit nešlo, leda vstoupit.

Po jeskyních už míříme směr Poprad, kde máme vyhlídnutý kemp u dalších termálek. Cestou se ještě stavujeme na oběd, ale v klidu poobědvat se nám moc nepodařilo, protože venku před hospodou se to rojilo netopýrama až hrůza. Takže každou chvíli někdo vystartoval od stolu zkontrolovat motorky. Nakonec jsme kupodivu o nic nepřišli.

Kemp Vrbov byla naprostá tragédie. Předražený kemp se zoufalým vybavením a navíc bez přístupu k termálům v ceně.

„Když půjdete do termálů až po 17h, tak už je to jenom za 100Kč“

Čtvrtek - den šestý

Ráno ihned vyrážíme k Oravě, protože Vrbov opravdu zklamal. Cesta na Tvrdošín je bohužel v rekonstrukci, takže občas musíme čekat na semaforem, ale některé úseky jsou fajn. Michal předjíždí do zatáčky přes plnou čáru a už mává na ostatní, ať jedem, že je volno. Policejní hlídka, která stála u kraje silnice, byla natolik v úžasu, že ani nestihla zdvihnout plácačku. Na Oravě jsme se slušným náskokem oproti skupině B, oni ještě jeli zkouknout Oravský hrad. Povečeřeli jsme u Eddieho a vrátili se zpátky do stánku v kemp. Ten ale dneska zavíral velmi brzo (dle našeho vkusu) a tak poslední objednávku máme promyšlenou na nějakou tu hodinu do zásoby.

Jarda: „Naprostá většina lidi má nadprůměrný počet rukou“ Jirka: „To je spíš nějaká píčovina než dobrá hláška, ne?“

„Mně to pivo nechutná, ale po 3. se to vždycky zlomí“

Jakub: „Voni jsou ty řidiči trochu nervózní, když viděj, že to nemáme úplně pod kontrolou“

Pátek - den sedmý

Odpočinkový den. Dopoledne jedeme na náměstí v Námestovu. Parkujeme přímo na náměstí v pěší zóně, což se nelíbilo vedení firmy Johnson Controll (jak jsme se později dozvěděli) a zavolali na nás městkou. Strážníci sice přišli, ale po prohlédnutí strojů zase v klidu odešli bez jediného slova. Zbytek dne se povalujeme na pláži a ve stánku, akorát Mikys představil svůj sportovní talent na windsurfu. Ze začátku bavil půlku pobřeží, ale pak mu to začalo jít, což už bohužel nebyla žádná zábava pro nás.

Večer se nám podařilo vetřít na firemní akci již zmíněné firmy Johnson Controll. Nejdřív jsme jim vypili tequilu i s červem a pak vyzkoušeli skoro všechny připravené atrakce pro pilné zaměstnance. Uchvácení několika slečen vizitkami Porsche engineering a vyprávění o spolupráci s jejich firmou už bylo jen třešinkou na dortu.

Radek: „Nezahrajem si nějakou míčovou hru?“ Jirka: „Já jsem na dovolený a ne v tělocvičně“

„Jirko, zelenina nechutná?“ Jirka: „Já nejsem žádnej králik, abych žral kukuřici“

Sobota - den osmý

Dneska to máme 300km do Vrbna, takže vstáváme a vyrážíme poměrně brzo. Do cíle ale nakonec dorážíme za časného odpoledne, oproti loňsku jsme asi zrychlili. Na Slovensku jsme si jezdili jak bylo potřeba, v Čechách taky, ale už ne s čitelnými SPZ. Holt, jinak to nejde. Venku se zatahuje a začíná pršet. Šampóni si objednali chatičky a šetřílci spali pod plachtou.

Neděle - den devátý

Jak byl vloni jasný cíl příští dovolené, letos se rozmýšlíme, kam to bude další rok. Slovensko nás trochu zklamalo vysokými cenami za stále stejné služby. No, uvidíme, máme na rozmyšlení ještě rok.